Jedno z nejznámějších filozofických podobenství v dějinách, které Platón vložil do úst Sokratovi, vypráví o lidech připoutaných v jeskyni, kteří celý život sledují jen stíny skutečnosti vrhané na stěnu. Tato metafora poukazuje na omezenost lidského poznání, pokud se spoléhá pouze na smysly a nezaměřuje se na hlubší pochopení skutečnosti prostřednictvím rozumu. Útěk z jeskyně symbolizuje cestu k pravdě a poznání, která bývá náročná a někdy i bolestná.
Podobenství o jeskyni slouží jako nadčasový obraz lidského poznání, manipulace a osvobození. Ukazuje, jak snadno lze uvěřit iluzi a jak těžké je přijmout skutečnost, která odporuje zažitým představám. I po více než dvou tisících letech zůstává aktuální výzvou k pochybování, kritickému myšlení a hledání pravdy přesahující povrchové vnímání světa. Platón tímto dílem inspiroval nejen filozofii, ale i moderní vědu, psychologii a umění.
