Jak je to s těhotnými roboty od roku 2026?

Obrázek vygenerován pomocí Imagen 4 Ultra

Na sociálních sítích se nedávno rozšířila zpráva o čínské firmě, která prý vyvíjí robota schopného donosit lidské dítě v umělém lůně. Tzv. „gestační robot“ měl podle médií nabídnout alternativu k lidskému těhotenství. Jenže jak se ukázalo, celý příběh byl podvrh. Pojďme se podívat, odkud se tato senzace vzala, co skutečně víme o technologii umělých děloh a proč podobné nápady vyvolávají nejen údiv, ale i etické otázky.

Jak vznikl mýtus o robotické matce

Zpráva o „prvním gestačním robotovi na světě“ se objevila v čínských médiích a rychle se rozšířila i do zahraničí. Údajně ji měla představit společnost Kaiwa Technology z města Kanton, jejíž zakladatel Zhang Qifeng popisoval robota s umělým lůnem zabudovaným v břiše. Zařízení mělo napodobovat lidské těhotenství – od oplodnění až po porod – pomocí umělého plodového vaku a přívodu živin hadičkou.

Na první pohled působilo vše důvěryhodně: příběh byl propojen s existujícími výzkumy umělých děloh a doprovázen realistickými obrázky. Jenže brzy se ukázalo, že firma Kaiwa Technology ani vědec Zhang Qifeng ve skutečnosti neexistují. Fotografie byly vytvořeny umělou inteligencí a žádný podobný projekt nebyl nikdy představen na oficiálních konferencích. Seriózní média jako Snopes nebo Live Science zprávu ověřila a označila ji za zcela vymyšlenou.

Co je technologie umělé dělohy a kde jsme dnes

I když „těhotný robot“ byl jen fikcí, výzkum umělých děloh skutečně probíhá – ovšem na zvířatech, nikoliv lidech. V roce 2017 například vědci z Dětské nemocnice ve Filadelfii úspěšně udrželi při životě předčasně narozené jehně ve speciálním „biovaku“. Tento uzavřený systém naplněný umělou plodovou vodou umožnil plodu dýchat přes pupečník a vyvíjet se několik týdnů mimo tělo ovce.

Podobné technologie mají obrovský potenciál v neonatologii, tedy péči o extrémně nedonošené děti. Pomáhají simulovat přirozené prostředí dělohy a snižovat rizika spojená s pobytem v klasickém inkubátoru. Nicméně k plnohodnotnému umělému těhotenství – tedy od oplodnění až po porod – má věda stále velmi daleko. Klíčové biologické procesy, jako implantace embrya do děložní stěny nebo hormonální regulace vývoje plodu, zatím nelze uměle napodobit.

Když věda inspiruje fantazii – a etické dilema

Příběhy o robotech, kteří rodí děti, působí jako scény ze sci-fi filmů, ale zároveň odrážejí skutečnou debatu o budoucnosti reprodukce. Pokud by se technologie umělé dělohy někdy stala realitou, mohla by pomoci lidem s neplodností, ohroženým těhotenstvím nebo těm, kteří nemohou dítě donosit. Na druhé straně otevírá hluboké etické a právní otázky: kdo by byl považován za matku? Jak by se definovalo rodičovství? A jak by se zabránilo zneužití?

Co si z kauzy odnést

Případ „gestačního robota“ ukazuje, jak snadno lze v éře umělé inteligence a sociálních sítí vytvořit přesvědčivý, ale falešný příběh o vědeckém pokroku. Obrázky generované AI vypadají realisticky, názvy firem znějí důvěryhodně a jazyk „technologických inovací“ působí přesvědčivě. O to důležitější je ověřovat zdroje a nenechat se strhnout senzací.

Skutečná věda postupuje pomalu, s důrazem na bezpečnost, etiku a ověřitelné výsledky. A právě v tom spočívá její síla – nikoliv v lákavých titulcích, ale v trpělivé a zodpovědné práci.