Nový výzkum ukazuje, že kluzkost ledu není způsobena pouze tenkou vrstvou vody na jeho povrchu, jak se dlouho předpokládalo, ale i silnou afinitou k cizím molekulám s elektrickým dipólem. Povrch ledu přitahuje molekuly s nerovnoměrným rozložením náboje – například vodu, alkohol nebo lidskou kůži – a vytváří s nimi slabé, ale početné elektrostatické interakce. Tento jev snižuje tření a usnadňuje klouzání, aniž by bylo nutné, aby led skutečně tál. Klíčovou roli hrají tzv. „volné“ vodíkové vazby, které nejsou vázány do pevné krystalové mřížky.
Výsledky výzkumu mají význam nejen pro základní fyziku povrchů, ale i pro aplikace v dopravě, sportu nebo robotice. Pochopení toho, proč je led tak výjimečně kluzký, může vést k vývoji materiálů s podobnými vlastnostmi, nebo naopak k lepší přilnavosti na zledovatělých površích. Studie také ukazuje, že led je unikátní v tom, jak jeho molekulární struktura umožňuje současně pevnost i schopnost interagovat s okolními látkami na úrovni, která ovlivňuje makroskopické chování.
