Zdroj úvodní fotografie: ChatGPT
Desítky let považovaly evropské státy oceán za bezpečné úložiště radioaktivního odpadu. Mezi lety 1946 a 1990 naházely do Atlantiku přes 200 000 sudů naplněných nebezpečnými látkami. Jejich životnost už dávno vypršela a nyní roste riziko, že radioaktivní materiál pronikne do potravního řetězce a ohrozí zdraví lidí i mořský ekosystém.
Jak se odpad dostal do oceánu
Pod dohledem Agentury pro jadernou energii (NEA) se po více než čtyři desetiletí vyhazovaly sudy s radioaktivním odpadem do hlubokých vod Atlantiku. Vědci nedávno objevili přes 3 300 takových sudů v hloubce 4 000 metrů nedaleko francouzského pobřeží. To je ale jen zlomek skutečného množství. Stovky tisíc kontejnerů se stále nacházejí na dně oceánu. Sudy byly navrženy tak, aby materiál uvolňovaly pomalu, nikoli však navždy. Jejich životnost se odhadovala na 20 až 26 let, což znamená, že dnes už mohou představovat reálnou hrozbu.
Riziko pro moře i lidi
Radioaktivní látky se mohou postupně uvolňovat do vody, odkud je vstřebají mořští živočichové a následně i lidé prostřednictvím potravy. Zatímco část odpadu tvoří méně nebezpečné izotopy, jako je tritium, sudy obsahují i dlouhodobě rizikové prvky: stroncium-90, cézium-137 nebo uran-238, který přetrvává miliardy let. Vědci varují, že dlouhodobá kontaminace mořských ekosystémů může vést k poškození tkání a zvýšenému výskytu rakoviny nejen u lidí.
Další kroky výzkumu
Francouzští vědci už pomocí sonaru a robota UlyX zmapovali část abysálních plání (nejhlubší dna oceánu) a chystají se na podrobnější výzkum. V roce 2026 plánují měřit koncentrace radionuklidů ve vodě, sedimentech i mořských organismech. Přestože okamžité riziko považují za nízké díky velké hloubce ukládání, dlouhodobé dopady zůstávají nejasné. Sudy na dně oceánu jsou tikající bombou, která může ohrozit generace lidí i celé mořské ekosystémy.
