Vzpomínáš si na svou první hračku? Na první koupání nebo na první krůčky? Pokud ne, nejsi sám. Tento jev, známý jako dětská amnézie, je jedním z nejzáhadnějších aspektů lidské paměti. Dlouho se věřilo, že za neschopnost vybavit si tyto rané momenty může nedostatečně vyvinutý hipokampus – oblast mozku zodpovědná za ukládání vzpomínek. Jenže vědci z Yaleovy univerzity nyní přichází s překvapivým zjištěním: možná si miminka skutečně něco pamatují. A začíná to už v prvních měsících života.
Vhled do myšlení dětí
Výzkumný tým z Yale sledoval pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) celkem 26 kojenců ve věku od 4 do 25 měsíců. Dětem promítali nové obrázky tváří, předmětů a scén. O něco později jim tyto obrázky znovu ukázali – tentokrát vedle neznámých snímků. Miminka věnovala větší pozornost těm obrázkům, které už viděla. A právě při prvním setkání s obrázky vědci zaznamenali zvýšenou aktivitu v hipokampu. To naznačuje, že už tehdy docházelo k procesu zapamatování.
Nejsilnější mozkové reakce byly pozorovány u dětí starších 12 měsíců, což potvrzuje, že schopnost hipokampu uchovávat vzpomínky se postupně vyvíjí. Studie tak přináší důležitý posun v chápání dětské amnézie: možná nejde o to, že by vzpomínky nebyly uloženy – spíš je později neumíme vědomě vyvolat.
Není učení jako učení
Vědci také připomínají, že kojenci už od tří měsíců zvládají tzv. statistické učení – schopnost rozpoznávat vzorce a pravidelnosti v okolním světě. I když si dítě nepamatuje konkrétní návštěvu kavárny, může si vytvořit obecnou představu o tom, jak takové prostředí funguje. Tato forma učení je klíčová pro rozvoj řeči i chápání běžných situací. Oproti tomu epizodická paměť – schopnost zapamatovat si konkrétní události, jako je třeba oslava narozenin – se začíná objevovat přibližně kolem jednoho roku života.
Ačkoliv si jako dospělí obvykle nepamatujeme konkrétní momenty z nejranějšího dětství, mozky malých dětí už tehdy aktivně ukládají různé typy informací. Různé formy paměti se však rozvíjejí v odlišných obdobích, a proto se k některým vzpomínkám později jednoduše nedostaneme.
Nové poznatky tak otevírají fascinující otázky: Jak velkou roli hrají rané vzpomínky v našem budoucím vývoji? A bude někdy možné tyto dávné zážitky znovu vyvolat? Studie z Yale poskytuje cenný vhled do vývoje lidské paměti a připomíná, že i to, co si nevybavujeme, nás může po celý život utvářet.
