Její sytě modrozelené peří připomíná tropické vody, masivní červený zobák dodává výraz téměř prehistorického tvora. Slípka novozélandská, nelétavý pták z konce světa, je jedním z největších symbolů návratu z propasti vyhynutí. Věda ji považovala za ztracenou více než 50 let, dokud se zázračně neobjevila znovu.
Pták, který měl být jen vzpomínkou
Na konci 19. století slípka novozélandská zcela zmizela z dohledu lidí. Intenzivní lov, zavlečení predátoři jako lasice či kočky a úbytek přirozeného prostředí vedly k tomu, že odborníci její osud uzavřeli: byla považována za vyhynulou. Až v roce 1948 přišla senzační zpráva. V odlehlých horách Murchisonových hor na Jižním ostrově Nového Zélandu byl znovuobjeven živý exemplář. Země slavila. Biologové byli v šoku.
Pár slípek novozélandských. Volné dílo
Desítky let ochrany nesou ovoce
Od té doby prošla slípka novozélandská úžasnou cestou obnovy. Díky pečlivé ochraně, umělému odchovu a postupnému návratu do původních biotopů dnes populace čítá více než 500 jedinců. A co víc, čísla stále rostou. Vědci dokonce zaznamenali úspěšné opětovné usídlení těchto ptáků v alpských oblastech, kde kdysi žili volně.
Její návrat je triumfem trpělivé vědy, ale také připomínkou, jak křehká je rovnováha přírody. Vzhledem ke své nelétavosti a důvěřivému chování je slípka mimořádně zranitelná vůči predátorům a jakékoliv změně prostředí.
Dospělý jedinec. Autor: Bernard Spragg. NZ from Christchurch, New Zealand – South Island Takahe. (Porphyrio hochstetteri)
Víc než pták, kulturní poklad
Pro původní obyvatele Nového Zélandu, Maory, je slípka novozélandská víc než zvíře. Je „taonga“ – duchovní a kulturní poklad. Její přítomnost má hluboký symbolický význam pro vztah lidí k přírodě a kontinuitu života na ostrovech. Což je paradoxní k tomu, že právě příchod Maorů se pro ni stal osudným.
Navzdory svému jménu není slípka novozélandská blízkým příbuzným běžných slepic. Patří do čeledi chřástalovitých (Rallidae) a váží až 3,5 kilogramu. Na rozdíl od svého menšího příbuzného, chřástala weka, není příliš plachá a živí se hlavně rostlinnou potravou: oblibě se těší především semena, listy a oddenky horských trav.
Rodič krmí mládě. Autor: Avenue
Naděje, která létá bez křídel
Příběh slípek novozélandských je inspirací pro celou planetu. Dokazuje, že téměř jisté "vyhynutí" nemusí být nezvratné. Pokud věda, místní komunity a politická vůle táhnou za jeden provaz, lze obnovit i téměř ztracené články přírody. Slípka novozélandská dnes opět chodí po horách, kde před stoletím ztichla její poslední stopa. A každým krokem připomíná, že zázraky jsou možné, když jim lidé otevřou cestu.
Ilustrace slípky z roku 1907. Autor: Rothschild, Lionel Walter Rothschild
Zdroje k hlubšímu bádání
The flightless takahē is a unique bird, a conservation icon and a survivor.
