Vědci dokáží vyléčit Downův syndrom, komplikovat léčbu může otázka etiky

Představte si, že bychom mohli z lidských buněk doslova vymazat genetickou chybu, která stojí za Downovým syndromem. Zní to jako vědecká fantazie? Možná. Ale nový průlom výzkumníků z Japonska naznačuje, že se tato představa začíná proměňovat ve skutečnost.

Tým vedený genetikem Ryotarem Hashizumem použil revoluční technologii CRISPR-Cas9 k tomu, aby z buněk odstranil nadbytečný 21. chromozom – hlavní příčinu Downova syndromu. A nejen že to fungovalo, ale buňky se po zákroku vrátily k normální genetické aktivitě.

Genetická chyba, která mění život

Downův syndrom, neboli trisomie 21. chromozomu, vzniká, když člověk místo dvou kopií 21. chromozomu zdědí tři. Tento nadbytečný chromozom narušuje běžné fungování tisíců genů, což vede ke kombinaci fyzických i mentálních vývojových odlišností. Až doposud neexistovala žádná léčba, která by šla ke genetickému jádru problému.

Jak funguje genetická guma

Pomocí CRISPR výzkumníci dokázali v laboratoři přesně zacílit právě nadbytečný chromozom. Zároveň se postarali o to, aby zůstaly zachovány dvě správné kopie – každá od jednoho rodiče. K tomu museli obejít přirozené obranné a reparační mechanismy DNA, které se jinak brání takovým zásahům.

Výsledky byly překvapivě úspěšné. Upravované buňky – ať už šlo o kožní fibroblasty nebo pluripotentní kmenové buňky – se po odstranění nadbytečného chromozomu začaly chovat jako zdravé. Obnovila se jejich normální genová aktivita i buněčné funkce.

Co dál?

Největší otázkou samozřejmě zůstává, co bude dál. Zatím se jedná pouze o pokusy na buněčných kulturách v laboratorních podmínkách. Přenést tuto metodu na živé organismy – a nakonec na člověka – bude znamenat překonat obrovské technické i etické překážky.

Jedním z rizik je, že CRISPR by mohl omylem zasáhnout i další chromozomy a způsobit vedlejší poškození DNA. Přesto ale vědci věří, že pokud se podaří technologii zpřesnit, bylo by možné podobný zásah provést například u neuronů nebo gliových buněk – tedy buněk, které hrají klíčovou roli ve vývoji mozku. Lidé se také brání využívání této metody na lidech, protože metoda umožňuje naprogramovat si dítě takřka na míru, což otevírá vášnivou diskusi o etice takového jednání.

Naděje pro budoucnost

Tento experiment nabízí obrovskou naději. Poprvé máme důkaz, že genetická korekce trisomie není jen teoretická možnost, ale něco, co je technicky proveditelné. A i když jsme ještě daleko od klinického použití, směr je jasný.

Možná jednou – možná za deset let, možná za padesát – nebude diagnóza Downova syndromu konečnou zprávou o osudu dítěte. Možná se stane jen další výzvou, kterou moderní medicína dokáže překonat.