Vědci vzkřísí ptáka Dodo do 7 let!

Obrázek vygenerován pomocí Imagen 4 Ultra

Americká společnost Colossal Biosciences hlásí průlom v ptačí genetice – podařilo se jí udržet při životě zárodečné buňky holuba nikobarského, nejbližšího příbuzného dronta mauricijského. Tento pokrok otevírá cestu k prvnímu pokusu o „znovuzrození“ ikonického vyhynulého druhu, ale zároveň přináší zásadní otázky o hranicích moderní biotechnologie a skutečném smyslu podobných projektů.

Buňky, které mohou přepsat dějiny

Po více než deseti letech neúspěšných pokusů se vědcům podařilo pěstovat „prvotní zárodečné buňky“ holuba po dobu několika týdnů – dost dlouho na to, aby mohli do jejich DNA vložit části genomu dronta. Tyto buňky by mohly být následně vloženy do geneticky upravených kuřecích embryí, z nichž by se vyvinuly náhradní matky schopné snášet vejce s upravenou genetickou informací.

Podle generálního ředitele Bena Lamma by se první takto vzniklí „neodronti“ mohli vylíhnout během pěti až sedmi let. Cílem projektu je nakonec vytvořit populaci ptáků, kteří by mohli být vypuštěni na Mauricius, odkud dront před více než 300 lety zmizel.

Když genetika nestačí

Ačkoli technologie úpravy DNA postoupila obrovsky kupředu, znovuvytvořit skutečného dronta je nemožné. Genom tohoto ptáka byl rekonstruován jen z fragmentů DNA nalezených v muzejních kostech a perech, doplněných o sekvence holuba. Výsledkem by byl hybrid – funkční náhrada, nikoli přesná kopie vyhynulého druhu.

Překážkou je i velikost drontího vejce – vážilo téměř jako pštrosí, zatímco kuřecí vejce je mnohonásobně menší. Embryo by muselo být předčasně vytaženo a pečlivě odchováno, což celý proces značně komplikuje.

Slíbené zázraky versus realita

Colossal Biosciences už dříve čelila kritice za své ambiciózní projekty, například pokus o „oživení“ mamuta srstnatého nebo „strašného vlka“. Odborníci upozorňují, že podobné experimenty mohou vzbudit dojem, že vymírání druhů je vratné, což oslabuje úsilí o ochranu přírody.

Přesto má současný průlom reálný přínos – technologie kultivace zárodečných buněk může pomoci zachránit kriticky ohrožené druhy ptáků, aniž by bylo nutné držet velká hejna v zajetí. V budoucnu by tak mohla zachránit například papouška oranžovobřichého či orla opičího z Filipín, kterých ve volné přírodě zůstávají jen desítky jedinců.

De-extinkce jako nový nástroj ochrany

Představitelé Colossal zdůrazňují, že jejich práce má posílit ochranu biodiverzity, nikoli ji nahradit. Technologie vyvinuté pro „vzkříšení“ dronta mohou být využity i pro uchování genetické rozmanitosti existujících druhů.

Přesto platí, že pravý dront se nevrátí. To, co svět možná uvidí do roku 2030, bude živý experiment – symbol síly i omezení moderní vědy. Pokud ale tyto metody pomohou zachránit ohrožené druhy dřív, než zmizí z planety, pak by se dront, alespoň nepřímo, stal skutečným poslem naděje.