Masožravé veverky - změna stravování v přímém přenosu

Sysel kalifornský (Otospermophilus beecheyi atricapillus), zavalité zvíře s pytlíky narvanými semínky a oříšky, byl vždy považován za mírumilovného sběrače z čeledi veverkovití. Teď ale vědci poprvé zachytili něco nečekaného: tihle hlodavci loví, zabíjejí a jedí jiná zvířata. Konkrétně hraboše. A nedělají to výjimečně, ale velmi často. Během 18 dní vědci zaznamenali 74 případů, při kterých sysli lovili nebo jedli ulovené hraboše.

Tým vedený bioložkami Jennifer E. Smith z University of Wisconsin-Eau Claire a Sonjou Wild z UC Davis tuto nečekanou proměnu dokumentoval v rámci dlouhodobého výzkumu chování syslů v přírodní rezervaci Briones v Kalifornii. Z celkem 74 pozorovaných interakcí mezi červnem a červencem 2024 více než 40 % zahrnovalo aktivní lov drobných savců.

Sysel kalifornský lovící hraboše. (Sonja Wild / UC Davis)

Video, které změnilo pohled

„Byli jsme v šoku,“ přiznává Smith. „Syslové jsou zvířata, která vídáme denně. A přesto jsme až teď objevili chování, které nikdo z vědců dříve nezaznamenal.“ Když za Wild přišli její studenti s prvními záběry, nevěřila jim. Ale pak se podívala na video – a pochybnosti zmizely. „Nemohla jsem věřit vlastním očím. Od té chvíle jsme to začali vídat denně.“

Krvavé léto v Kalifornii

Syslové všech věkových kategorií a obou pohlaví byli zaznamenáni při lovu, pojídání i přetahování se o kořist – vždy šlo o hraboše. Vrchol tohoto chování přišel během prvních dvou červencových týdnů, kdy se v oblasti hraboši přemnožili, jak upozornili i amatérští pozorovatelé na platformě iNaturalist. Výzkum tak naznačuje, že masožravé chování bylo reakcí na dočasnou hojnost kořisti. „Tito syslové jsou jednoduše oportunisté,“ konstatuje Smith. Zatím není jasné, zda se lovu učí jeden od druhého – ale víme, že jejich přizpůsobivost ve vyhledávání potravy je mimořádná.

Důležité je, že vědci nezaznamenali žádné útoky syslů na jiné druhy savců. Lov byl zjevně cílený a příležitostný, nejedná se tedy o výhradní součást jídelníčku, ale nejde ani o výjimečné chování naznačující akutní nedostatek jiné potravy.

Hraboš kalifornský (Microtus californicus), pochoutka syslů kalifornských. (Zdroj: iNaturalist, Autor: Leslie Cavaliere)

Přežít v krajině, kterou mění člověk

„Tohle ukazuje, jak přizpůsobiví dokážou savci být,“ říká Wild. Chování syslů ukazuje na vysokou behaviorální flexibilitu, která by jim mohla pomoci přežít v prostředí, které lidé rychle mění. Smith připomíná, že mnoho druhů (od medvídků mývalů přes hyeny až po lidi) využívá schopnost adaptivního lovu, aby se udržely v měnících se ekosystémech.

„Tato flexibilita může být klíčem k jejich přežití v měnícím se světě,“ říká Smith. Syslové jsou významným kořistním druhem kalifornských ekosystémů a pokud se jim daří, zvyšují se šance i pro další ohrožené druhy.

Sysel kalifornský pochutnávající si na své kořisti - hraboši. (Sonja Wild / UC Davis)

Otazníky zůstávají

Nový objev ale otevírá další otázky. Jak rozšířené je toto chování mezi dalšími populacemi syslů? Učí se ho mláďata od rodičů? Jak ovlivňuje predátorská aktivita syslů místní ekosystémy – včetně počtů hrabošů či vlivu na jiná zvířata?

Vědce také zajímá, zda zvýšený příjem bílkovin ovlivní reprodukci syslů, a proto se chystají znovu do terénu, aby mohli porovnat výsledky z roku 2024 s daty z následujících let.

Sysel kalifornský si zpestřuje svůj jídelníček masem naprosto běžně. (Sonja Wild / UC Davis)

Věda z terénu i učebny

Za objevem stojí tým složený nejen ze zkušených vědců, ale i z nadšených studentů. Většina spoluatorek a spolautorů ze studií v UW-Eau Claire i UC Davis se na výzkumu podílela už během bakalářského studia. Práce vznikla za podpory několika grantových programů včetně švýcarské grantové agentury a programu pro mladé vědce Ronald E. McNair Postbaccalaureate Achievement Program.

Všední zvíře, nevšední objev

Sysel kalifornský je zvíře příbuzné naší veverce, které si většina z nás spojí s poskakováním po trávníku a šustěním v keřích, se ukazuje být mnohem komplexnější. A jeho příběh připomíná, že příroda si vždy uchovává schopnost nás překvapit – často právě ve chvíli, kdy si myslíme, že ji známe.