Vzpomínky tvoří naši identitu. Vzpomínáme na dětství, důležitá rozhodnutí, první lásky. Ale co když klíčem k přežití není vše si pamatovat, ale umět zapomenout? Vědci z Trinity College v Dublinu a Torontské univerzity přišli s novým pohledem na zapomínání jako na aktivní, užitečný proces. Podle jejich výzkumu náš mozek neztrácí vzpomínky, ale jen k nim na čas ztrácí přístup. Stejně jako bychom ztratili kód k trezoru, jehož obsah dál bezpečně leží uvnitř.
Engramy – úložiště vzpomínek
Klíčovou roli hrají tzv. engramové buňky – specifické neuronové sítě, které uchovávají jednotlivé vzpomínky. Tyto buňky se mohou přepínat mezi „přístupným“ a „nepřístupným“ stavem. Když se stanou nepřístupnými, vzpomínka jakoby mizí, přesto však nezaniká. Tento stav přechodného zapomnění není chybou systému, ale jeho předností.
Zapomenout, co už neslouží
V neustále se měnícím světě je někdy výhodnější staré informace „odložit“. Mozek tím získává flexibilitu. Není svázán zastaralými vzorci, které by mohly komplikovat přizpůsobení novým situacím. Zapomínání nám tak umožňuje být vnímavější, rozhodnější a méně svázaní minulostí.
Myši, světlo a paměť
Jak to víme? Vědci provedli sérii pokusů na myších. Nové zážitky často přehlušily ty předchozí. Myši si pak nedokázaly vzpomenout na to, co se dříve naučily. Ale když vědci pomocí optogenetiky, tedy cíleného osvětlování mozku, stimulovali engramové buňky, „ztracené“ vzpomínky se vrátily. Dokonce i nové zážitky, které s těmi starými nějak souvisely, dokázaly vyvolat jejich návrat. Ukazuje se tak, že paměť je vratná, a že zapomenuté není ztracené.
Cesta k léčbě Alzheimerovy choroby?
To otevírá zcela nové možnosti. Například v případě Alzheimerovy choroby by mohlo jít spíš o selhání přístupu ke vzpomínkám než o jejich úplné ztracení. Pokud se vědcům podaří najít způsoby, jak engramy znovu „odemknout“, možná jednou dokážeme obnovit to, co dnes považujeme za nevratné.
Evoluční výhoda, ne slabost
Zapomínání je tedy možná jednou z nejdůmyslnějších strategií mozku. Nejde o selhání, ale o dynamické přeuspořádávání paměti, přesně tak, jak to vyžaduje proměnlivý svět. Díky tomu se dokážeme přizpůsobit, učit nové věci a nenechat se brzdit tím, co už není relevantní.
